úterý 23. ledna 2018

Můj rok 2017 (+ velký knižní haul a Humbook)

Hezký úterní podvečer!

Ač je už téměř konec ledna, uvědomila jsem si, že by bylo fajn sepsat, co jsem tak v roce 2017 dělala, které akce jsem navštívila, co jsem si koupila za knížky a proč vycházely články tak strašně moc málo. Už teď tuším, že článek bude trochu delší, takže pokud teď máte čas a chuť, uvařte si teplý čaj, zachumlejte se do deky a můžeme jít na to!






Leden 2017 byl pro mě dost na nic. Hned na začátku roku jsme museli nechat utratit našeho devítiletého zlatého retrívra. Už nějakou dobu jsme tušili, že to přijde, jen jsme nevěděli, že tak brzo. Všechny nás to dost zasáhlo a jak asi chápete, na čtení pak nebyla vůbec žádná nálada. Navíc se blížil konec pololetí, takže jsem se musela dost co učit.

Největší akcí v únoru byl pro mě maturitní ples. Ač jsem se ho bála, byla jsem nervózní a popravdě jsem na něj ani zas tak moc nechtěla, nakonec to byla akce, na kterou strašně moc ráda vzpomínám. Nejradši bych si to zopakovala. Pro mě to byla asi nejlepší akce či událost se třídou, které jsme se za ty roky zúčastnili. Pokud jste i vy teď v maturitním ročníku a této akce se trochu bojíte, vážně buďte v klidu. Já se třeba strašně bála, že se mi stane nějaký trapas - například že si při šerpování šlápnu na šaty a spadnu, ale uklidním vás tím, čím mě v té době uklidňovali ostatní: Stejně už v té době budou mít skoro všichni diváci v sobě několik panáků a další den si na to nikdo nevzpomene! :D :) Takže jak jsem řekla - maturiťák byl prostě skvělý!

Do konce února se navíc musely posílat přihlášky na vysokou a řeknu vám, já stále váhala. Měla jsem už za sebou SCIO testy, které mi zas tak moc nešly a měla jsem strach, že se na nic nedostanu. Ač jsem měla už od prváku jasno, co bych tak chtěla dělat, začala jsem přemýšlet nad tím, zda jsem si nevybrala špatně, zda mě to bude bavit a zda nechci dělat něco úplně jiného.

Hned na začátku března jsem se zúčastnila besedy Ladislava Zibury, o které jsem psala v tomto článku.   
Abych řekla pravdu, vůbec nemám tušení, co jsem po zbytek března dělala, ale vidím to na čtení materiálů k přijímačkám a k maturitě.



Od učení mě v dubnu vytrhlo to, že jsme si pořídili štěně! Vůbec jsem to nečekala, byli jsme domluvení až na léto, ale byl to snad ten nejlepší dárek, co jsem mohla dostat. Je sice pravda, že na učení jsem potom neměla ani pomyšlení, ale co byste si vybrali vy? Roztomilé malé štěně, nebo Immanuela Kanta?

Tato fotka je hádám někdy z dubna nebo května, teď je tohoto štěstí asi o 35 kilo víc.


Někdy na jaře jsem dělala celkem velký nákup na stránce Arara. Za asi padesát korun jsem si tam koupila knihu Pokoj, na kterou jsem četla celkem dost pozitivních recenzí a asi stovku stála knížka Němý křik, kterou jsem si už dlouho přála. Zaujala mě také velká kniha o politice z nakladatelství Universum - Kniha politiky. Už jsem na ni někdy dříve narazila v Knihách Dobrovský, ale stála strašně moc a tak jsem si ji nekoupila. Na Araře ji ale měli ve slevě za něco přes stovku a to jsem neváhala ani chvilku. Příteli jsem tam jako dárek zase pořídila Knihu vědy. Musím říct, že obě knížky jsou fakt přehledně zpracované a pokud vás daná problematika zajímá, musím vám ji doporučit. Pokud však na politiku nebo vědu moc nejste, je i knížka o náboženství, ekonomii, psychologii (na tu si taky brousím zuby!), filosofie a sociologie. Zrovna ta Kniha politologie, kterou mám já, je hezky uspořádaná a je tam dost zajímavostí, které jsem využila i u ústní maturity ze společenských věd (vytáhla jsem si otázku z politologie). Párkrát jsem si ji teď pročítala i během zkouškového (studuji obor na katedře politologie), když jsem si potřebovala něco trochu ujasnit. 


 

Následovala spousta učení, několik přijímaček, další učení, úspěšně zvládnutá maturita a přijetí na všechny obory, kam jsem se hlásila. No a poté následoval pomaturitní odpočinek, který se, ehm, protáhl až do září.
Chodila jsem skoro pořád na brigádu, byla jsem týden na Vysočině, několik dní na wellness pobytu, několik dní v Krakově (tam to bylo boží!), četla jsem podle toho jak jsem měla náladu a celkově toto léto bylo prostě fajn. Navíc kdo by nebral čtyřměsíční prázdniny, že...




Někdy v červnu jsem využila akce 1+1 u Knižního Klubu. Koupila jsem si knížku, která byla už pěkně dlouho v mém wishlistu a to Kulku. Druhou knížkou byl Marťan. Po slevě stála každá tato knížka asi 120 korun, pokud se nepletu, takže za mě super kup. Navíc jsem si ještě koupila Odpusťte mi, váš Leonard - tato knížka stála myslím 74... Původně jsem té ceně ani nemohla uvěřit.






O prázdninách jsem si koupila všechny tři knihy ze série Milénium od Stiega Larssona. Host měl nějakou akci a každá tato kniha stála stovku, já je nakonec ale koupila přes Megaknihy asi za 70. K svátku jsem poté dostala "pokračování" od Davida Lagercrantze, tentokrát v angličtině.





V polovině září, těsně před nástupem na vysokou, probíhaly Dny Marianne. Byly slevy i v knihkupectví a já si koupila pokračování mé milované knížky Psí poslání a v soutěži u Mermaidky jsem vyhrála knížku od Fredrika Backmana :)



Když jsem někdy v létě zjistila, že začal prodej lístků na Humbook, hned jsem dva koupila. Jeden normální a jeden VIP. Přemluvila jsem přítele a ještě někdy ten den jsem zamluvila v Praze ubytování v hotelu, protože bychom se pozdě večer neměli asi jak dopravit přes půlku republiky domů. A taky proč se hnát, že jo. Vážně jsem se strašně moc těšila... A jak se říká, je lepší si nedělat moc velké naděje, abyste potom nebyli zklamaní, hm...
Z domu jsme museli jet už někdy kolem páté, abychom stihli navazující spojení z Brna do Prahy. Metrem a tramvají jsme dojeli až k MeetFactory. Fronta byla teda dost dlouhá, asi na půl hodiny, navíc ještě začalo trochu pršet, ale byla jsem tak natěšená, že jsem to ani neřešila. Dostala jsem VIP balíček a šlo se dovnitř.

Teď vlastně ani nevím, kde začít. Čekala jsem nějakou halu, nebo prostě prostor, něco třeba jako na výstavišti nebo tak. Místo toho tam bylo pár místností a jeden větší sál, hlava na hlavě, všichni se mačkali. Když jsme se konečně prorvali k šatně a vystáli dlouhou frontu, teprve u stolku šatnářů jsme uviděli tu cenu, kterou si za šatnu účtovali (NIKDE jsem do té doby neviděla, že by chtěli za šatnu víc než deset nebo dvacet korun), protočili jsme oči a radši si řekli, že ty věci budeme tahat. Přece jen jsme si potřebovali odvézt batohy na hotel, udělat check-in a někam skočit na jídlo, proto by se nám to na těch pár hodin nevyplatilo.

Teď ještě odbočím k tomu, co není chyba pořadatelů, ale celkově lidí. Chtělo by to trochu slušnosti - třeba jako nepředbíhat ve frontě. Ale prostě celkově. Přišlo mi, že polovina lidí, co do MeetFactory vešla, u vstupu zapomněla na veškeré slušné (vy)chování. Nechápali jsme.

Než jsme vystáli fronty abychom si alespoň všechno prohlédli, začala už beseda s Jenny Han. V onom větším sále bylo místa víc, dalo se i posadit, dalo se i trochu dýchat, takže to bylo fajn. Jenny to měla skvěle připravené, beseda byla celkově moc zajímavá a líbila se mi. Původně jsem tuto besedu v plánu ale neměla - žádnou její  knížku jsem do té doby totiž nečetla.

Vzhledem k tomu, že jsme od páté ráno nic nejedli a na festivalu celkově toho bylo na výběr z občerstvení vážně málo (pokud se nepletu, tak dva stánky?), rozhodli jsme se, že se rychle stavíme někam na jídlo. Zanedlouho jsme byli zpátky, lidí bylo asi dvakrát víc než dopoledne. Moc jsem se těšila na "akci" spojenou s 20. výročím Harryho Pottera. Převleky měli fakt krásné, moc se mi líbila třeba profesorka Prýtová, na druhou stranu to nebylo zas tak nic překvapivého, na co bych nebyla zvyklá z HP larpů. Kostýmy byly fajn, pro mě to byla asi jedna z lepších chvil na Humbooku, ale upřímně jsem od toho čekala něco víc - ne pouze mávání hůlkou a rozřazování do kolejí.

Když jsem si plánovala, co všechno bych chtěla vidět a čeho bych se chtěla zúčastnit, vážně mě mrzelo, kolik aktivit se překrývalo. Překladatelské oříšky byly skoro zároveň s Videoworkshopem, Jak se dělá kniha se Ziburou... No, nakonec to bylo úplně jedno, protože díky frontám jsem se neúčastnila ani poloviny aktivit / besed, co jsem měla v plánu. Navíc po několika hodinách v místnostech plných lidí, kde se na vás pořád ze všech stran někdo tlačí, mi už začínalo být docela špatně. Bylo kolem čtvrté a já za celý den byla akorát tak na jedné besedě a viděla jsem pár učitelů z Bradavic. Několik hodin jsem prostála ve frontách a nakonec jsem se na ony workshopy či dílny ani nedostala.

V tu chvíli jsem se naštvala a řekla jsem si prostě, že když už nic jiného, tak si aspoň vyrobím tu svíčku. Šla jsem do místnosti, kde se už vyrábělo, postavila se do pomyslné fronty a čekala. A čekala. A čekala. Jelo se vždy tak, že se ke stolu posadilo několik lidí (nejsem si jistá kolik, ale asi +- 20), začali dělat svíčku, pak ještě vždy museli čekat až to ztuhne, pak ji dodělali a teprve potom mohla jít další runda. To mi přišlo celkem na hlavu (a co jsem slyšela okolo, tak jsem nebyla jediná), protože kdyby za tu dobu, co sedící čekali, až jim svíčka ztuhne, mohla svíčku začít dělat další skupina lidí, odsýpalo by to mnohem rychleji. No, ve frontě, v té místnosti velké asi jako náš obývák (a to je náš obývací pokoj celkem malý) se tlačila tedy spousta lidí, kteří čekali buď na vyrábění svíčky, nebo na tetování, mi už začínalo být regulérně špatně a měla jsem pocit, že za chvilku omdlím. Špatně se mi dýchalo a celkově jsem se proklínala za to, že jsem se rozhodla na tento festival jít. Na druhou stranu jsem si říkala, že když už tu tak dlouho stojím, ještě tu chvilku vydržím. Teď znovu upozorním na slušné vychování návštěvníků. Ani nevíte, jak mě vytáčelo, když jsem viděla, jak někdo, kdo přišel do místnosti asi před pěti minutama, všechny předběhl (nebo mám říct odstrkal) a začal vyrábět dřív než někdo, kdo tam už stál víc jak hodinu. Už ani nevím, jak moc dlouho jsem tam stála, řekla bych aspoň hodinu a půl, i když mi to připadalo jako celá věčnost. Nakonec jsem se však dočkala, svíčku si vyrobila a navíc jsem se seznámila s jednou super holčinou.

Než jsme mohli odejít, musela jsem ještě počkat na to, než mi vyrobená svíčka zcela ztuhne.. Jelikož už měla brzo začínat autogramiáda zahraničních autorek, všichni se nahrnuli do jednoho menšího sálu a já jsem tak měla možnost si konečně prohlédnout jiné, do té doby plné, místnosti. Například tu, kde probíhal video a fotoworkshop. Taky nebyla žádná fronta u stánku Presco, takže jsem si beze shonu mohla prohlédnout všechny diáře i další produkty a zakoupila jsem si krásnou taštičku s Malým Princem. Potom jsme se již konečně mohli vrátit pro svíčku a odejít.

Večer jsme zašli do CineStar na Blade Runner 2049 a upřímně? Tento film byl zaručeně ten nejlepší zážitek z celého dne. 

Shrnu to. Měla jsem v plánu zajít na několik besed, na video workshop, vyrobit si záložku, poslechnout si překladatelské oříšky i se naučit fotit knihy, aby ty fotky na mém instagramu vypadaly o něco líp. Místo toho jsem za krásnou cenu 449 korun byla na jedné besedě a vyrobila jsem si svíčku. Dostala jsem plátěnou tašku s notesem od Presco (asi nejlepší věc na celým VIP balíčku) a knížku, kterou bych si moc ráda přečetla... kdyby mi bylo třeba 13. Užila jsem si velice příjemné čekání ve frontách a mačkání v přeplněných místnostech. No neber to. Na afterparty s Debbi jsem po celém dni neměla už ani pomyšlení.  Zpětně si říkám, že kdybych si za ty peníze koupila knížku, kterou opravdu chci, k tomu třeba sushi a lístek do kina, udělala bych mnohem líp a byla bych spokojenější.

Hned po návratu domů jsem chtěla napsat vážně hodně upřímný článek, kde na plnou hubu řeknu, jak jsem naštvaná. Víte, v té době jsem byla naštvaná asi desetkrát víc, než jsem teď. Dost jsem nadávala a náladu jsem měla zkaženou ještě dlouho poté. Radši jsem se ale na článek vybodla a rozhodla jsem se o tom napsat až teď, kdy už jsem na spoustu věcí, co mě tam tak štvaly, zapomněla.

Chápu, že s tím organizátoři museli mít dost práce. Já sama pomáhám na akci, která je ke všemu vícedenní a žádné vstupné se tam neplatí, takže z toho nikdo nic nemá, a vím, jaká je to fuška. Ač se příští rok na Humbook rozhodně nechystám, doporučila bych vybrat větší prostory - jak pro zdraví, tak spokojenost všech návštěvníků. Říkám si, že kdyby se tam dalo bez problémů hýbat a dýchat (třeba taková klimatizace nebo alespoň okna by tomu rozhodně napomohly), celý festival bych si užila mnohem víc a třeba bych teď psala úplně jinak. Vlastně když nad tím tak přemýšlím, nejspíš bych jinak moc výhrad neměla. Předražená cena za šatnu a málo možností občerstvení (které navíc bylo dost brzy vyprodané, co jsem slyšela) jsou už jen "maličkosti". Vždyť i s těmi frontami musí člověk počítat...

Na druhou stranu věřím, že si tento festival spousta lidí užila. Jen já už na to asi nejsem - vadí mi přeplněné prostory, nerada čekám hodinové fronty a astma a nízký tlak mi taky zrovna nepomáhají. A nebo na to třeba jsem už moc stará. Takže asi tak. Toť můj názor na Humbook. Teď vidím, jak jsem se rozepsala... Fůů.

Všechny prospekty jsem v afektu vyhodila a plátěnou tašku momentálně nemám u sebe, takže tu máte alespoň onu knížku a mou velice "povedenou" svíčku. :D 


V říjnu jsem však ještě byla na akci, která byla naopak velice povedená, příjemná a zábavná. Byla to beseda Roberta Fulghuma, mého oblíbeného autora, kterého jsem konečně mohla potkat naživo. Byl opravdu milý a vtipný, doprovázeno to bylo scénkami hranými dvěma českými herci a celkově nemám co vytknout. Zakoupila jsem si tam také jeho novou knížku - Opravář osudů.


V říjnu jsem měla narozeniny a tentokrát jsem si rozbalila Svědkyni ohně (ta mě moc bavila!), Lovce králíků a Bazar zlých snů. V té době jsem si také koupila anglické vydání Syna. No a taky jsem měla za úkol do jednoho předmětu napsat recenzi na odbornou knihu, která mě šíleně moc nebavila a vůbec jsem ji nechápala. Fuj. Naštěstí to dobře dopadlo a byla hodnocená mnohem lépe, než jsem čekala.



V prosinci mě čekala přednáška Ladislava Zibury, která byla stejně senzační a zábavná, jako jeho březnová. Tradičně jsem si koupila jeho novou knihu. Také jsem měla své první zkoušky na vysoké a upřímně to asi horší než maturita nebylo. Většinou jsem si dala předtermíny a díky tomu jsem poslední zkoušku měla již 3. ledna.

Jelikož se v půlce prosince měla v Brně konat autogramiáda Roberta Bryndzy, zakoupila jsem si Temné hlubiny, abych si je do té doby stihla přečíst. Den předem však bylo oznámeno, že je Robert nemocný a autogramiáda se tak nekoná. Docela mě to zamrzelo, ale doufám, že náhradní termín bude brzy.

Vánoce jsem si stejně jako každý rok moc užila a většinu svých známých jsem obdarovala právě knihami. Já jsem dostala Žízeň (knihu, ne žízeň jako žízeň) a Manželé odvedle.


Když se na to tak dívám, za celý rok 2017 jsem dostala mnohem víc knih, než jsem nakonec přečetla. Celkově bych ten rok zhodnotila jako celkem ne zrovna dobrý, na druhou stranu jsem udělala maturitu, dostala se na vysokou... Moc doufám, že rok 2018 bude lepší, nestane se nic špatného, budeme všichni zdraví a spokojení. Taky že budu mít více času na čtení (normálních knížek) a napíšu víc recenzí (na blog, ne do školy). Teď mám celkem volno, když nepočítám autoškolu (konečně jsem se rozhodla, že si udělám řidičák) a začala jsem již po několikáté číst Harryho Pottera.

Tak já doufám, že i vy se máte hezky, jste zdraví, spokojení, všechno vám vychází a máte spoustu času na čtení! :)  



Žádné komentáře:

Okomentovat