čtvrtek 17. listopadu 2016

Psycho: Sanatorium

Tuto knihu jsem měla přečtenou neuvěřitelně rychle. Byla jsem do ní tak začtená, že jsem ji četla naprosto všude - a největší část jsem přečetla ve škole pod lavicí. A i když to nebyl zdaleka takový horor, jako jsem čekala, měla své zvlášní kouzlo a celkově mě opravdu velice mile překvapila.

Název: Psycho: Sanatorium
Původní název: Psycho: Sanitarium
Autor: Chet Williamson (všimla jsem si, že hned na první straně je autorovo jméno napsáno chybně - Chat.. - asi nějaký šotek :))

Překlad: Marek Pocestný
Počet stran: 224
Vydal DOBROVSKÝ s.r.i. v edici Knihy Omega v roce 2016

Pokud jste četli knihu Psycho či viděli stejnojmenný Hitchcockův film, určitě vám jméno Norman Bates něco říká. Možná vám při jeho vyslovení dokonce běhá mráz po zádech - a proč by neměl, když zabil tolik lidí! I když, pokud byste s ním mluvili (a hlavně on mluvil s vámi), určitě vám řekne, že to nebyl on, ale matka. Ta matka, kterou i s jejím milencem zabil a nakonec ji dokonce z hrobu vytáhl a v podstatě mumifikoval (tohle vám ale nejspíš nepřizná 😃).
Psycho: Sanatorium však popisuje především Normanovy chvíle ve vězení pro duševně choré. Jeho schizofrenii, bratra, o kterém dosud nevěděl, a také nevysvětlitelné vraždy, kdy začnou umírat všechny osoby, které Norman nemá rád, či se jich bojí.



Přiznám se, že Psycho od Roberta Blocha jsem nečetla a ani jsem neviděla film. Sanatorium je označeno jako nezávislé pokračování, proto jsem se toho nebála, ale i přesto mi nějaké okolnosti ze začátku unikaly. Co jsem se ale bavila s tátou, který Psycho četl, říkal, že to nebylo nic moc. I na internetu jsem objevila spoustu názorů, že film byl mnohem lepší než kniha. Přesto mě Normanův příběh zaujal natolik, že hned co dočtu vše rozečtené, na Psycho se vrhnu. A na film také.

Kniha je napsána v er-formě, často doplňována vnitřními monology a proložena zápisky z deníku původního ředitele Ollingerova sanatoria, které vám do příběhu do Normanovi vloží ještě menší příběh o tom, jaké šílené metody se v sanatoriu prováděly (a dosud provádějí). Jelikož mám ráda tématiku Druhé světové války, přibližně v půlce knihy jsem si přišla na své a chvílemi mi to připomínalo Nadaného žáka od Stephena Kinga, což je moje nejoblíbenější kniha od tohoto autora.

I přes delší souvětí je vše napsáno velice srozumitelně a s neobvyklou lehkostí, kdy vaše oči pouze běhají po papíře a vy se ani nenadějete a už máte za sebou půl knížky. Kapitoly jsou delší, než na které jsem zvyklá, ale nijak mi to nevadilo.V jednu chvíli jsem si byla jistá, že mi zbývá ještě alespoň 100 stran, ale když jsem se podívala, chybělo mi asi tak dvacet. Pak jsem nevěděla, zda to chci dočíst, nebo ne... Chtěla jsem vědět konec, ale nechtěla jsem se s touto knihou tak brzy rozloučit!

Žánr této knížky bývá označován jako horor či thriller. Já měla zezačátku trochu obavy - poslední dobou se na horory vůbec nedívám, protože pak nemůžu spát. I toho mého oblíbeného Kinga jsem už dlouho nečetla. Čekala jsem toho hodně a bála se, že pak nezavřu oko a nezvládnu ani sama dojít ani na záchod. Na jednu stranu jsem ráda, že to tak šílené nebylo, na tu druhou jsem však čekala více strašidelných pasáží. Proto bych tuto knihu rozhodně za horor nepovažovala, ale zase musím říct, že thriller je to skvělý. Neuvěřitelně to zapůsobí na vaši mysl a donutí vás přemýšlet.

Docela mě překvapilo, že jsem si Normana oblíbila a docela ho i litovala - a to i po skončení knihy. Přece jen, schizofrenii si člověk nevybírá a nebýt týrání od matky, mohl to být normální člověk. Taky se mi líbilo, že v knize většinou ti, co jsem neměla ráda, brzy umřeli. Příjde mi to jako mnohem lepší řešení než být tím člověkem otravován až do poslední stránky :D Takže tohle pro mě bylo opravdu velké plus. 

Musím říct, že tam byla spousta předvídatelných věcí, ale také části, které vás donutí myslet, že se něco stane, ale přitom se vaše představy nenaplní. A hlavně ... ten konec, ten byl famózní. Já osobně jsem si myslela, že vím, jak to určitě dopadne, ale takhle velký zvrat na konci jsem nečekala. A věřte mi, že se to přetočí vážně nevídaně. I já sama jsem byla zmatená, překvapená, netušila jsem proč a jak se to děje. Závěr byl prostě skvělý. 

Pokud hledáte nějaký šílený horor, nejspíš vaše očekávání nesplní, ale pokud chcete tajemný, lehce psychologický thriller, do jehož děje byste se rozhodně nechtěli nechat přenést, Psycho: Sanatorium bude přímo pro vás!

Mě osobně tato kniha velice mile překvapila, četla se krásně, ději jsem neměla co vytknout, zvratů bylo spousta a napětí ještě víc. Styl psaní Cheta Williamse jsem si velice oblíbila a knihu hodnotím

99%

Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji Knihám Dobrovský a Knihám Omega. 

Psycho: Sanatorium můžete zakoupit ZDE a ZDE

Jinak jsem zjistila, že seriál Bates Motel (který jsem už mnohokrát zahlédla na různých internetových stránkách se seriály) je právě o Normanovi, takže krom přečtení i původního Psycha a shlédnutí filmu se chystám i na něj :) Znáte ho? :) 

Četli jste Psycho: Sanatorium či původní horory Roberta Blocha? 
Jak se vám tyto knihy líbily?

5 komentářů:

  1. Výborná recenze :) O knize jsem zatím neslyšela, ale nevypadá vůbec špatně :) Docela originálně :)

    OdpovědětSmazat
  2. Opravdu povedená recenze! :) Já jsem o knížce už slyšela a musím říct, že mě láká čím dál tím víc! :)

    OdpovědětSmazat
  3. Stále nevím, jestli si knihu pořídit nebo ne, ale Tvá recenze mě k tomu snad i donutila, asi si jí brzy koupím. :) Moc hezky napsáno. :)

    Gingerani

    OdpovědětSmazat
  4. Takové vysoké hodnocení... To na knize asi něco bude :)

    OdpovědětSmazat