neděle 7. října 2018

Já, Inrův dědic

Poslední dobou jsem měla se čtením vážně problém a přiznám se, že kolikrát jsem rozečtenou knížku ani nedočetla. A to i knihy od autorů, které mám jinak moc ráda. Většinou jsem prostě jen neměla chuť na čtení a nedokázala jsem se soustředit. Jedna z mála knih, které jsem za prázdniny přečetla od začátku do konce, byla knížka Já, Inrův dědic. Když mi autor knihy napsal, zda bych neměla zájem knížku zrecenzovat, anotace mě zaujala natolik, že jsem ani minutu neváhala.

Název: Já, Inrův dědic 
Autor: Michal Reho 
Rok vydání: 2018
Počet stran: 225

Anotace: Pradávné velké dědictví, od počátku rozdělené na 9 podílů, a dvě skupiny zlořádů, z nichž každá z vlastních důvodů usiluje o získání všech jeho dostupných částí. 
Píše se rok 2000 a pohledný mladý gay bezcílně proplouvá životem sirotka jako fotomodel a go-go tanečník. Hlavní figurkou možná již dávno rozehrané partie, ve které se hraje o jednu z dědických částí, se stává až díky poslednímu focení ve Španělsku. Tam pro něho začíná divoké dobrodružství, v němž nechybí labyrint tajných chodeb, únos, pistole a vraždy, ale ani limuzíny, luxus a nové společenské vztahy, které rovněž maskují svá tajemství.
Hlavní hrdina Damián vás osobitým způsobem vyprávění zavede nejenom do světa fotomodelingu, go-go tanečníků a profesionálních společníků, ale i svých vzpomínek na Španělsko a také do skrytých zákoutí Zlatého lístku – impozantního secesního domu v centru Prahy.
Podaří se mu ve spleti napětí, strachu, intrik, ale i romantiky a občasných humorných okamžiků najít poklad?



Když jsem knížku poprvé otevřela a začala jsem číst, poznala jsem, že oproti jiným dílům bude trochu jiná. Rozdílný styl psaní je patrný na první pohled. Byla jsem docela překvapená a přiznám se, že ze začátku jsem se bála, že knihu nedočtu. Nejprve jsem se na čtení nemohla ani soustředit a vnímala jsem jen nespisovné výrazy, pražské nářečí, novotvary a neobvyklé složeniny. Podobný styl psaní mi většinou opravdu vadí a ač jsem si nejprve myslela, že mi to celý dojem z knihy pokazí, nebylo tomu tak.

Po několika kapitolách jsem si uvědomila, že tento styl psaní se k celé knížce náramně hodí. Téměř vše je vyprávěno z pohledu hlavního hrdiny Damiána. A k němu se mi všechna ta nespisovná slova začala hodit a svým způsobem ho to i dotvářelo. Věřím, že kdyby kniha byla psána stejně jako všechny ostatní, představovala bych si hlavního hrdinu trochu jinak. A hlavně by nebyla tak zábavná. Ale přiznám se, na slova jako odkaď a pokaď jsem si prostě nezvykla. 😃

Už od začátku jsem byla překvapená, jak moc napínavá knížka byla. Jak u jiných knih musím na pořádné rozjetí děje čekat několik kapitol, tady byla akce hned od prvních odstavců. A víceméně se až do konce knihy stále něco dělo. Samozřejmě, stejně jako v jiných knihách i zde byly nějaké delší a nezáživnější popisné scény, ale nebylo jich mnoho.

Příběh byl vymyšlen skvěle a do posledních detailů. Je vidět, že si autor dal s knihou a příběhem opravdu záležet a snažil se, aby se bavil i čtenář. A hlavně, co mě na celé knížce překvapilo nejvíc, byl konec. Ten byl vážně skvělý. Asi nejlepší konec ze všech knih, co jsem letos četla. Překvapivý, nečekaný... Celý můj (už tak dobrý) zážitek ze čtení pozvedl na ještě vyšší level. A nad tím koncem jsem pak přemýšlela ještě několik dní, což jsem u této knížky vážně nečekala.

A taky dávám velké plus za neuvěřitelně příjemného hlavního hrdiny, který mě za celé čtení ani jednou nenaštval. A to se stává málokdy.

Ač jsem ke stylu psaní byla nejprve skeptická, nakonec jsem za změnu byla ráda. Je to sice nezvyk oproti jiným knihám, ale čtení mě moc bavilo. A na to, že je to autorova první kniha, je to opravdu moc povedené dílo. Pokud máte rádi dobrodružné a akční příběhy s trochou romantiky a humoru, kniha Já, Inrův dědic vás nezklame.


Knihu i s věnováním si můžete koupit zde. Na stránkách najdete také ukázku.

Žádné komentáře:

Okomentovat