čtvrtek 18. srpna 2016

Příliš mnoho Kateřin

    Když jsem na Vánoce dostala knížku Příliš mnoho Kateřin, byla jsem opravdu nadšená. Od Johna Greena jsem už předtím četla Hvězdy nám nepřály a Hledání Aljašky a obě dvě knihy se mi moc líbily, proto jsem se na Kateřiny hned vrhla. Mé nadšení bohužel už po pár kapitolách odpadlo a i přes veškerou snahu jsem knihu dočetla až teď, po více než půl roce. Pokusím se teď s vámi podělit o to, proč se mi kniha nečetla zrovna nejlíp.

Název: Příliš mnoho Kateřin
Původní název: An abundance of Katherines
Autor: John Green
Překladatel: Veronika Volhejnová
Vydavatelství: Yoli, r. 2015
Počet stran: 236

Zázračné dítě Colin právě odmaturoval a dostal kopačky už od své devatenácté dívky se jménem Kateřina. Jeho přítel Hassan však Colina nenechá utápět se ve smutku a proto se spolu vydají na cestu bez cíle. Nakonec doputují do městečka Gutshot, kde se seznámí s dívkou Lindsey a Colin se zde snaží dokončit svůj teorém o předvídatelnosti Kateřin.




   Už to, že jsem knihu četla tak dlouho vypovídá o tom, že nebyla nijak zvlášť napínavá. Miluju knížky, od kterých se nedokážu odtrhnout a takhle mezi ně rozhodně nepatřila. Dočetla jsem ji snad jen díky tomu, že jsem se nedávno "hecla", že jí přečtu každý týden alespoň jednu kapitolu. Naštěstí jsem to zvládla, i když ze začátku jsem opravdu myslela, že s tím seknu. Ani nevím, která kniha mě naposled tak málo bavila. 

  Nejdřív bych asi začala s nedostatky. První a nejdůležitější je určitě ten, že podle mě knize chybí pořádný děj a zápletka. Prostě tam nebylo nic, co bych chtěla vědět, na co jsem se těšila až to zjistím. Věc, která se stala na konci byla předvídatelná snad od prvního okamžiku a já se tak po dočtení knihy cítila v podstatě tak, jako bych ani žádnou knihu nedočetla.

  Co mi taky celkem vadilo byly zkratky jmen. Ve většině případů mi podobné zkratky nedělají problém, ale nejspíš tím, jak mě kniha nebavila jsem si nedokázala zapamatovat, kdo vlastně jsou TDC, MTD a MCŽT.

  V knize se také neustále objevují různé grafy k teorému. Já jako naprostý matematický antitalent jsem to nechápala - nebo se spíš ani nesnažila pořádně pochopit. Čtu knihu proto, abych si oddechla a ne proto, abych musela přemýšlet nad matematikou. Ke konci je navíc několik stránek od matematika Daniela Bisse, který Greenovi ty grafy tvořil. Na tento závěr jsem už však opravdu neměla nervy, i když věřím, že ty z vás, které baví matematika, takhle část určitě bude bavit.

    Abych ale také vyzdvihla věci, co se mi na knížce líbily, určitě musím zmínit skvělé a jedinečné postavy, které nechybí v žádné z Greenových knih. Colin jako zázračné dítě milující přesmyčky, neuvěřitelně vtipný Hassan (kterého jsem ze všech postav milovala nejvíc) a Lindsey, kterou si určitě oblíbíte.

    Super také byly poznámky pod čarou, které knihu obohacovaly, přesmyčky které Colin tvořil a nesmím zapomenout ani na vzpomínky na Kateřiny, se kterými Colin chodil. Ty se mi moc líbily. Plus také určitě dávám i životním moudrům, které jsou pro knihy Johna Greena typické.

     
       Podtrženo sečteno, v knize mě bavilo až posledních +- 70 stran, kde se alespoň občas něco trochu dělo.  Jinak mě Kateřiny nenadchly a určitě neplánuji si je přečíst znovu.

 Nechci vám doporučovat něco, co se mi nelíbilo, ale vzhledem k celkem dobrému hodnocení na databázi knih i na jiných serverech si myslím, že chyba je spíš ve mě než ve knize, asi jsem moc náročná. Proto myslím, že na tuto knihu si musí každý udělat obrázek sám a je to takový malý risk. Buď z ní budete nadšení a nebo zklamaní stejně jako já. Abyste to však zjistili, musíte si ji nejprve přečíst. 



Četli jste Příliš mnoho Kateřin? Která z knih Johna Greena se vám líbila nejvíc?

 

2 komentáře:

  1. Páni, zrovna tuhle knížku jsem dneska začala číst :D Jsem už cca na sté stránce a stále jsem na knížce nenašla nic, díky čemu by se mi líbila. Přijde mi taková nijaká a stejně jako tobě mi v ní chybí děj.. Ale už teď mě šíleně vadí všechny ty poznámky pod čarou, přijdou mi naprosto zbytečné a naopak mě v knížce ruší, grafy se mi naopak celkem líbí, ale taky mě možná spíš od knížky ruší. Jsem zvědavá, jak knížka bude pokračovat dál, ale podle tvojí recenze se asi nic moc překvapivého nestane, škoda.
    Od Greena jsem četla už i Hvězdy nám nepřály, Hledání Aljašky, Papírová města a Sněží, sněží (i když tam je více autorů, ale Green tam taky přispěl) a z žádné knížky jsem nebyla nijak zvlášť nadšená, nevím, asi už holt jsem na jeho knížky "moc stará".. Ještě chci určitě zkusti Will Grayson, Will Grayson a pak už dám Greenovi nejspíš definitivně sbohem :)

    Another Dominika

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Když už jsi přelouskala začátek, konec zvládneš :) Kolem té 160. strany mě to začalo i bavit :) Určitě pak napiš, jak se ti nakonec líbila :)
      Jinak Will Grayson, Will Grayson bych si taky ráda přečetla, všude na něj slyším jen samou chválu :)

      Vymazat